Historie herbářů: od starověku až po současnost

Byliny jsou součástí našeho života již tisíce let. V minulosti byly využívány jako léčivé prostředky, koření, ale také jako afrodiziaka a rituální předměty. V dnešní době se stále více lidí zajímá o byliny a jejich účinky na lidské zdraví. V tomto článku se podíváme na stručnou historii bylinářství od starověku až po současnost.

Co je to herbář?

„Slovo „herbář“ je počeštěné latinské herbarium, od slova herba, česky „bylina“.

Zprvu byl tedy herbář chápán jako kniha o léčivých rostlinách. Nejstarší taková kniha, vzniklá na území dnešního Česka, je Herbář aneb Bylinář Pietra Andrea Mattioliho, vydaný v Praze roku 1562 Jiřím Melantrichem z Aventina a do češtiny přeložený Tadeášem Hájkem z Hájku. Tento herbář obsahuje černobílé dřevoryty rostlin s popisy. Od 17. století se pak význam herbáře posouvá k dnešnímu pojetí, tedy sbírka sušených rostlin.

Herbář je soubor herbářových položek. Může být tvořen sušenými rostlinami, sušenými semeny a plody, fotografiemi rostlin, plody naloženými v lihu, atd. Zásadní součástí každé položky je etiketa obsahující zásadní informace o datu a místu sběru, název rostliny, název herbáře a kdo položku sebral popř. určil. Při revizi herbáře odborníkem se vedle etikety vlepují revizní lístky, do původní etikety se nezasahuje. Herbáře jsou důležité pro výuku botaniky.”[3]

 

Herbáře v antickém Řecku a Římě

období samostatné antické řecké společnosti a kultury v 8.–1. století př. n. l.

V antickém Řecku a Římě byly byliny považovány za dary bohů. Lékaři používali byliny k léčbě různých nemocí a vytvořili první herbáře, které obsahovaly popisy bylin a jejich účinky.

Pedanius Dioscorides

• Pedanius Dioscorides byl řecký lékař, lékárník a botanik, žijící přibližně v letech 40 až 90 našeho letopočtu. Je autorem pětidílné encyklopedie De materia medica o bylinném lékařství, která byla posléze jako lékopis široce používána po více než 1500 let až dokud ji v období renesance nenahradily herbáře léčivých rostlin, čímž se řadí k nejdéle používaným přírodopisným knihám všech dob.
• Encyklopedie popisuje účinnost mnoha léků, včetně omějí, aloe, kolokvinty obecné, ocúnu, blínu, opia či urginey přímořské. Dohromady zmiňuje asi 600 druhů rostlin, dále některá zvířata a minerální látky, a asi 1000 léčivých přípravků z nich vyráběných.” [1]
• Kniha je v originále psána řecky.

Středověké herbáře

přibližně od pádu západořímské říše roku 476 do roku 1492 – objevení Ameriky

V období středověku se herbáře staly velmi populárními. Byly psány v latině a obsahovaly popisy bylin a jejich účinky na lidské zdraví.

Mistr Křišťan z Prachatic

• Českým lékařem z této doby, kterého je nutno zmínit, je Mistr Křišťan z Prachatic. Působil v druhé polovině 14. století a v první polovině 15. století a byl i astronomem, matematikem a teologem. Mezi jeho díla patří latinsky psaný Herbář.

 

Období renesance a novověku

1492 až současnost

Pietro Andrea Mattioli

• Široké veřejnosti nejznámějším botanikem této doby je Pietro Andrea Mattioli, jehož mnohokrát vydané dílo Komentáře k Dioscoridovi (tj. k Dioscoridovu dílu De materia medica) bylo základem pro Commentarrii in sex libros Pedacii Dioscoridis – Herbář neboli bylinář.
  
  Pietro Andrea Mattioli

Tadeáš Hájek z Hájku

• O první českou podobu Herbáře, neboli bylináře od Pietra Mattioliho se postaral významný český lékař, matematik a astrolog Tadeáš Hájek z Hájku.

Adam Zalužanský ze Zalužan

• „Významnou osobou této doby byl Adam Zalužanský ze Zalužan. Mezi jeho nejvýznamnějšími práce patří Řád apothekářský z roku 1592, v němž stanovoval pravidla pro provoz lékáren, a Methodi herbariae libri tres, dílo, kterým Zalužanský ustanovil rostlinnou systematiku, čímž se stalo odborným botanickým dílem. Tímto počinem se botanika definitivně odpojila od medicíny.” [2]

„Lékař Jan Černý je autorem prvního českého tištěného herbáře. Roku 1517 dokončil svou Kniehu lékařskou, kteráž slove herbář aneb zelinář. Byl to herbář napsaný ve vernakulárním, tj. českém jazyce, kde popisoval léčivé účinky rozličných bylin, ke kterým přiřadil české, německé a latinské názvy. Dílo nechal téhož roku vydat v Norimberku.” [2]

V polovině devadesátých let 16. století se Daniel Adam z Veleslavína a Adam Huber z Riesebachu zasloužili o publikaci Apatéky domácí (výtahu z Mattioliho Herbáře) a druhého českého překladu Mattioliho Herbáře.” [2]

 

 

Současnost

V současnosti se stále více lidí zajímá o bylinky a přírodní léčbu. Existuje mnoho knih a internetových stránek věnovaných tématu bylinářství. Lidé si sami pěstují bylinky na zahrádkách nebo si je kupují v obchodech s potravinami.

Bylinky jsou také součástí mnoha léků a doplňků stravy.

Herbáře se přemístily do on-line světa a v tištěných podobách vyhledáváme spíše ty staré, osvědčené.

I dnes ale můžeme vybírat z mnoha titulů, které jsou kvalitní. Mezi důležité autory současnosti řadíme:

Josef Antonín Zentrich

• český spisovatel, publicista, odborný poradce a znalec bylin, léčitel a odborník v oboru fytoterapie
• seznam publikací

prof. RNDr. Luděk Jahodář, CSc.

• absolvent Univerzity Komenského v oboru farmacie – doktorát z přírodních věd, profesor farmakognozie, Děkan Farmaceutické fakulty UK, kde se zásadním způsobem podílel na rozvoji a vybudování výukové budovy se skleníky na Zahradě léčivých rostlin, více než 35 let studoval chemickou strukturu a biologickou aktivitu léčivých rostlin
• seznam publikací

Ing. Jiří Janča

• český léčitel a bylinkář, homeopatik,
• byl jedním z prvních polistopadových průkopníků a propagátorů alternativní medicíny v Československu,
• seznam publikací

 

---

Závěr

Byliny jsou součástí našeho života již tisíce let. Od antického Řecka a Říma po současnost se lidé zajímají o jejich účinky na lidské zdraví. Herbáře jsou důležitým zdrojem informací o bylinkách a jejich účincích.

Dnes se stále více lidí zajímá o přírodní léčbu a bylinky jsou jednou z možností, jak udržet své tělo zdravé. Musíme ovšem myslet na to, že herbáře psané před 100 lety nemůžeme bez rozmyslu považovat za naprosto směrodatné i pro nás, v dnešní době.

Dnes jsme jiní než naši předkové. Naše zdraví je jiné, bereme jiné léky, jinak se stravujeme. Proto je důležité myslet i na nové poznatky, výzkumy, dbát na hlídání kombinace bylin a léků.

Je také důležité zmínit, že užívání bylin není bez rizik. Věřit, že bylinami se nedá nic zkazit je velmi ošemetné. Nezapomeňte se před užíváním bylin poradit s odborníkem a informovat o jejich užívání i vašeho lékaře.

Buďte hodní na své tělo!

 

 

 

---

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/De_materia_medica

[2] https://theses.cz/id/x1lzrd/40049575